Archivárium: Transport „Akb“ a rodiny Zuckerova a Dubských

Základní údaje

Kategorie: bez kategorie

Zveřejněno: 1. 6. 2022

Autor: Luboš Prommer

Dne 18. dubna 1942 vyjel z českobudějovického nádraží vlak s 910 osobami, které dostaly o několik dní dříve pokyny, kdy a s jakým vybavením se mají dostavit na příslušné shromaždiště než budou vypraveni na cestu do terezínského ghetta. Tou dobou ještě nebyla postavena vlečka až přímo do ghetta a celá skupina měla před sebou nejen úmornou cestu vlakem, ale i pěší pochod z nádraží v Bohušovicích. Nejednalo se pouze o židovské obyvatele žijící v Českých Budějovicích, ale k tomuto transportu se museli dostavit i ti, kteří žili např. v Třeboni a okolí, Kardašově Řečici, Vodňanech a jiných městech či vesnicích. Jednalo se o lidi pocházející z různých společenských vrstev, rozdílného věku a zdaleka ne všichni se účastnili náboženského života ve svých obcích. Ačkoli je dnes už všeobecně známo, jak většinou přípravy k nástupu do transportu mohly probíhat, dovolím si odcitovat „manuál“, který se dostal do rukou představitelům náboženské obce v Týně nad Vltavou, kteří dostali za úkol s jeho zněním seznámit své členy: „Musí se počítat s tím, že obdržíte v nejbližších dnech předvolání na shromaždiště pro evakuaci do Č. Budějovic. Bude proto se Vašem vlastním zájmu, abyste se již nyní pečlivě a úplně připravil. Při přípravách se řiďte těmito směrnicemi. Připravte si zavazadla tak, aby byla řádně převázána. Každá osoba si smí vzít zavazadla o celkové váze 50 kg. Do této váhy se nezapočítávají přikrývky, jídlo na 5 dní, kamínka – máte-li  je – a nářadí všeho druhu, zejména též domácí nářadí (jako kbelíky, kartáče, košťata, smetáky atd.). Všechna tato nářadí zabalte zvláště a označte je jako Werkzeug. Pokud jste se přihlásil u náboženské obce o příděl předmětů pro evakuaci, dostanete vyrozumění v nejbližších dnech, nepřihlásil-lii jste se dosud, oznamte ihned předepsané úřadovně, co potřebujete, a pokusíme se opatřit Vám dle možností scházející předměty. Příliš velká zavazadla budou vrácena a je proto lépe rozdělit je na 2 nebo více zavazadlových kusů. Za obal pro zavazadla se hodí cokoliv ( kufry, koše, pytle, nůše atd.). Nedoporučují se však papírové balíky a obaly neskladné. Každé zavazadlo označte způsobem co nejtrvanlivějším svým jménem a kromě toho si připravte do každého zavazadla lístek se svým jménem, příjmením a datem narození. Tyto lístky pak doplňte transportním číslem, které Vám bude sděleno. Židovská náboženská obec zařídí sběrnou službu, která dopraví zavazadla na místo předvolání. Zavazadla si připravte tak, aby počínaje nedělí 12. t. m. mohla být kdykoliv odvezena. Zakázáno je vzíti s sebou: kuřivo všeho druhu včetně dýmek, zápalky, zapalovače a hořlaviny všeho druhu – vyjma suchého lihu – a peníze. Z potravin doporučujeme vzíti s sebou: co nejvíce cukru, jíšku, těstoviny a sušený chléb, koření a sůl. Máte-li děti, nezapomeňte vzíti hračky pro ně, hlavně míče. Máte-li možnost vzíti s sebou semena květin a zeleniny, vezměte jich co nejvíce. Nezapomeňte na slamník, ovšem prázdný, neberte s sebou zbytečně mnoho nádobí. Veškeré bližší informace dozvíte se z písemných dokumentů, které obdržíte v nejbližších dnech. Máte-li jakékoliv pochybnosti, obraťte se ihned písemně na odesílatele. O obsahu tohoto listu vyrozumějte laskavě Židy Vašeho obvodu. Je přísně zakázáno o obsahu tohoto dopisu a ostatních informacích mluviti s osobami nepovolanými, aneb jim jinak sděliti nebo učiniti přístupným obsah tohoto dopisu. Se židovským pozdravem odesílatel: Židovská náboženská obec Praha, Místní úřadovna Týn nad Vltavou.“

Mezi těmi, kdo byli zařazeni do zmíněného transportu byli i členové rodiny Zuckerovy a Dubských žijící porůznu v Německém, Tušti nebo Chlumu u Třeboně.

Tři sourozenci Zuckerovi – Žofie, Rudolf a Zikmund většinu svého rodinného i profesního života strávili ve shora zmíněných místech. Zikmund, narozený roku 1864 ve Dvorech nad Lužnicí, se v červenci roku 1893 v Praze oženil s Malvínou Weissbarthovou z Heřmanova Městce a přivedl si ji do obce Německé, kde až do 30. let 20. století provozoval obchodnickou živnost a na stáří odešel s manželkou do Prahy na zasloužený odpočinek. Obchod převzal jeho syn Walter, narozený roku 1904, spolu se svojí manželkou Josefou. Manželé společně prožili dramatické chvíle podzimu 1938 v pohraničí, kdy při záboru území museli ze svého domova uprchnout i se svým ani ne dva měsíce starým synem. Zikmund Zucker se z Prahy snažil mladé rodině pomoci a získat pro ně povolení k pobytu, jak dokládá jeho žádost ze dne 24.11.1938 adresovaná smíchovskému policejnímu komisařství: „ Můj syn Valtr…bydlel a měl majetek (hospodářství a obchod) v Německém. Dne 8. října t. r. byla obec obsazena – tehdy neprávem – německou brannou mocí. Od toho dne byl život mého syna ohrožen a on byl varován tamnějším obyvatelstvem, jakož i četnictvem…aby se zachránil, což také učinil tím, že uprchl do sousední české obce Suchdol n. Luž., kde se svou rodinou doposud bydlí. Svoji manželku Josefu s kojencem…- předčasně – narozeným synáčkem musel zanechat na zabraném území. Tato ubohá žena, která byla po těžkém porodu ještě úplně vyčerpána, zažila hrozné chvíle, až byla dne 10. Listopadu se svým děckem vypovězena a německou stráží vyvedena na československé území…kde se jí ujalo tamnější obyvatelstvo. Způsob a kruté podmínky, za jakých tato mladá matka byla vyhnána ze svého domova byly zaznamenány na četnické stanici v Suchdole n. Luž. jakož i na okresním úřadu v Třeboni. Mladí manželé stále doufali, že obsazení jejich domoviny je pouze přechodné…Bylo však rozhodnuto, že obec Německé připadne k Německé říši. Na německé území se vrátit nemohou, znamenalo by to pro ně úplné zničení, neboť můj syn byl jako dobrý, spolehlivý Čech v celém okolním pohraničí a hlavně četnictvu a okresnímu úřadu dobře znám. Vznáším tudíž uctivou prosbu…a prohlašuji, že bude v mém a mojí manželky zaopatření a nepřipadne žádnému ústavu nebo dobročinným spolkům na obtíž.“

K přihlášení mladé rodiny došlo začátkem prosince, v Praze postupně bydleli na různých adresách až z té poslední jejich cesta směřovala na shromaždiště v tzv. Radiotrhu.

Dne 28. dubna 1942 do transportu s označením „Ao“ nastoupili Walter, Josefa a jejich malý syn Jiří a již 30. dubna všichni směřovali dalším transportem do Zamošče.

Ovdovělá Malvína Zuckerová byla vypravena transportem do Terezína 20. července 1942, kde setrvala až do svého přesunu do Osvětimi v květnu 1944.

Dalším ze sourozenců Zuckerových byla Žofie, narozená v roce 1866, a svůj svatební den slavila společně ve stejný den jako její bratr Zikmund v červenci 1893 v Praze. Provdala se za obchodníka Adolfa Dubského pocházejícího ze Stráže nad Nežárkou a usadili se v Chlumu u Třeboně. Postupně se jim narodilo šest dětí – dva synové a čtyři dcery, z nichž jedna zemřela v dětském věku.

Nejstarší syn Arnošt se oženil s dívkou z nežidovského prostředí a jejich dvě děti narozené ve 30. letech byly do jisté míry chráněny. Arnošt pracoval jako disponent u Jihočeských skláren v Chlumu u Třeboně a o dalším osudu rodiny se dozvídáme až z poválečných pobytových přihlášek. Po říjnu 1938 se rodina odstěhovala do Soběslavi a zpět se vrací ovdovělá manželka s dětmi až po válce.

Další syn Richard, narozený roku 1900, provozoval v Chlumu obchod se smíšeným zbožím a zůstal svobodný. V obchodě mu pomáhala jeho mladší sestra Helena. Obě dospělé děti se svojí ovdovělou matkou Žofií nastoupili do transportu „Akb“ a jejich stopa končí v ghettu ve Varšavě.

 Posledním ze známých sourozenců Zuckerových byl Rudolf, narozený roku 1872. V jindřichohradecké synagoze se v únoru 1897 oženil s Bertou Blažkovou z Častrova. Rodina žila v Německé, až do roku 1941 v Tušti a poté u rodiny Žofie Dubské v Chlumu u Třeboně.

Rudolf provozoval obchodnickou živnost, v Tušti se jim roku 1904 narodil syn Hugo. Spolu se svojí manželkou Gretou, kterou si vzal v únoru roku 1928 v českobudějovické synagoze, a se synem Jindřichem, narozeným v červnu 1929, nastoupili též do transportu „Akb“. S nimi odjel i Rudolf, tou dobou již sedm let vdovec. Synova rodina pokračovala 9. května do Sobiboru, kde byl od rodiny oddělen Hugo. Šlo o mladého muže schopného práce a proto byl využit ještě na výstavbě dalšího koncentračního tábora a v červenci 1942 zřejmě jako již práce neschopný zavražděn v Majdanku. Stopa Grety a skoro třináctiletého syna končí v Sobiboru. Rudolf Zucker zůstal v terezínském ghettu, kde v červnu 1942 ve věku sedmdesáti let zemřel.

Za transportními čísly se vždy skrývá jméno a život konkrétního člověka, tak tomu bylo i v případě členů rodiny Zuckerových a Dubských.

Marta Leblová