Details
Published: 01 October 2024

Není tomu tak dlouho, co se v českých médiích diskutovala možnost přijmout zákon postihující urážku hlavy státu. Mezi spisy Krajského soudu Tábor uložených ve Státním oblastním archivu v Třeboni, které řeší obdobné případy v období císařství i první republiky najdeme mnoho příkladů, jak by se podobné věci řešily, pokud by takový zákon vstoupil v platnost. Jeden z těchto případů spadající do prvního roku 1. světové války se stal v Mezimostí a jeho hlavním hrdinou byl veselský továrník Alois Exner (Státní oblastní archiv Třeboň, Krajský soud Tábor, manipulace z let 1898-1923, spis značky Vr-Obž 113/14, karton 500). Zajímavé je, že je to týž Alois Exner, který byl 13. října 1921 odsouzen za zapálení veselské Legiostavby (Státní oblastní archiv Třeboň, Krajský soud Tábor, manipulace z let 1898-1923, spis značky Vr-obž 512/21, kart. 542).

Celá věc připomínající tak trochu starý prvorepublikový film s Vlastou Burianem Anton Špelec ostrostřelec popřípadě líčení z Haškova Švejka se stala 5. července roku 1914, když sedmadvacetiletý majitel továrny ve Veselí nad Lužnicí Alois Exner cestoval vlakem do Prahy. V kupé jel společně s chemikem Dr. Jiřím Čížkem, jeho nevěstou Julií Studničkovou a její matkou Antonií Studničkovou. Jízdu si všichni snažili zkrátit společným klábosením. Je jasné, že se semlelo všechno možné i nemožné, a protože nedávný sarajevský atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda de Este hrál tehdy prim, přišla řeč i na něj. Mezi Táborem a Benešovem se rozhovor stočil i na děti následníka trůnu. Alois Exner s sebou měl ilustrovaný časopis Kurýr a přítomným ukazoval obrázky odkazující na sarajevský atentát, které doprovodil následujícím komentářem: „Teď ani císař Pán nedovolí dětem jíti vlastním rodičům na pohřeb.“ Na pohřeb svých rodičů prý nepůjdou proto, aby svým pláčem nerušili smuteční ceremonie. V souvislosti s tím měl na adresu císaře Exner poznamenat: „Ten starý padouch, bídník!“

Celá v jiné době poměrně banální věc měla dohru před Krajským soudem v Táboře jako urážka císaře. Soud důkladně vyslechl všechny svědky, kteří s Exnerem z Veselí-Mezimostí do Prahy cestovali, ale ani potom soud nedospěl k jednoznačnému závěru, že Exnerova poznámka o starém padouchovi a bídníkovi byla jednoznačně řečena v souvislosti s císařem Františkem Josefem I. Je pochopitelné, že obhájce Exnera táborský advokát JUDr. Hron i Exner sám to v průběhu celého přelíčení také důsledně popírali. Věc obratně bagatelizovali a zamlžovali, v čemž jim pomáhala i značná nejednoznačnost výpovědí svědků. Exner dokonce tvrdil, že tato slova padla v souvislosti s článkem o atentátníkovi následníka trůnu Gavrilo Principovi, který popisoval, jak cynicky se Princip chová v průběhu výslechů. Táborský soud tak nakonec zprostil 25. září 1914 Aloise Exnera veškerých obvinění. Soud při zprošťujícím rozsudku přihlédl i k dosavadní bezúhonnosti Aloise Exnera. Exner, budoucí žhář veselské Legiostavby, tedy odsouzení z urážky císaře unikl.

 

Jan Mach

Alois Exner