Zpráva o XXXVI. Jarním běhu
- Základní údaje
- Zveřejněno: 14. 7. 2020
Účastníky posledního Jarního běhu očekávala trať vysypaná z dobré poloviny hrubou moukou (osvědčená metoda dr. Bláhy). Toto opatření, o jehož realizaci se letos zasloužili Roman Tošner a Vít Gregor s autorem těchto řádků (v roli supervizora), prospělo především třem medailistům - získali kýženou jistotu. V cíli závodu, konaného 17. června 2020 v oboře Hvězda v Praze, bylo shledáno následující pořadí:
- Matyáš Ebel 16:55,05 17. Ivan Antov 23:18,35
- Milan Hankovec 18:18,15 18.-20. Pavel Fiala 23:40,90
- Hana Bortlová 18:46,50 Tereza nátkováHHnátková 23:40,90
- Petra Strnadová 19:23,65 David Venclík 23:40,90
- Pavel Baudisch 20:23,70 21. Leoš Zich 23:47,30
- Klára Eliášková 20:23,75 22. Perchta Vojáčková 25:20,07
- Petr Eliášek 20:23,80 23. Milan Vojáček 25,20,08
- Pavel Mücke 20:25,05 24. Roman Elner 26:08,50
- Alena Kalašová 20:41,20 25. Jitka Cibulková 26:56,20
- Petra Schindler 20:49,10 26. Jitka Jansová 28:04,10
- Tono Hatiar 20:49,20 27. Július Baláž 28,18,85
- Radek Holakovský st. 20:49,25 28. Vratislav Doubek 29.28,85
- Markéta Lengálová 20,49,30 29. Tomáš Holenda 31:39,85
- Vít Gregor 21:17,45 30.-31. Jaroslav Fiala 33:47,35
- Jaroslav Vaňous 21:32,40 Jiří Křesťan 33:47,35
- Zdeněk Hanák 21:32,50
Připomeňme, že se jednalo o jednu z prvních hromadných akcí za prokleté koronakrize. Olympiáda, prestižní tenisové turnaje, mistrovství světa ve cvrnkání kuliček, vše se hroutilo, jen náš běh ční nad mořem zmaru jako pevný útes bičovaný vlnami! Pro všechny případy zkonstruovala technická komise Volného běžeckého sdružení „Prudká křeč“ důmyslný systém třímetrových latí, jež měly být vbíjeny mezi lopatky běžců, aby byly zachovány kýžené rozestupy, pokud by byly předepsány. Nakonec jsme však od drastického opatření mohli upustit. Ve Hvězdě by se navíc muselo razantně kácet, aby bylo umožněno předbíhání. Při pohledu do výsledkové listiny vyzvedneme výkon debutantky Perchty Vojáčkové i návrat dvou legend Jarních běhů – zakladatele běhu a vítěze z roku 1992 Júlia Baláže, jenž překvapil mladickou formou, a zejména čtyřnásobného vítěze Jaroslava Fialy, mistra světa veteránů v chůzi. Ten svižně a s přehledem absolvoval trať v oblíbené disciplíně, v níž druhdy dosáhl skvělých úspěchů. Ve spolkové místnosti břevnovského restaurantu U Kláštera obdrželi běžci a běžkyně vkusné diplomy z dílny Vladimíra Waageho, krasopisně vyplněné panem Františkem Purnochem. Před tím vděčně vyslechli verše benešovského barda Václava Bartůška v procítěné interpretaci Tomáše Holendy (verše Milana Hankovce byly dodány později). Strofy byly oceněny frenetickým potleskem a opakovaným voláním: „Sláva!“ a „Živojó!“. Avšak nastojte: recitátor si při odchodu z restaurace zapomněl odnést oblíbenou černou propisovací tužku. Obeslal hned večer všechny účastníky běhu s úpěnlivou prosbou, aby mu nalezené psací náčiní případný nálezce poctivě vrátil, neb on k tužtičce po dobu vzájemného soužití získal „drobný citový vztah“. Uvedená epizoda jeví se vzácným příkladem intimního poměru člověka k věci, srovnatelným snad jen se známým obsesivním vztahem básníka Jiřího Wolkra k uhelným lopatám a poštovním schránkám na rohu ulice. Nalezenou propisovací tužku si Tomáš Holenda vyzvedne u jednatele do roka od data konání běhu, jinak doličný předmět propadne ve prospěch sdružení.
Jiří Křesťan